01 / 07
Ondřej Perner · pozorování z praxe
Pomáhám lidem vidět věci, které byly celou dobu před nimi.
Většina problémů nezačíná nedostatkem technologií.
Začíná tím, že jsme si zvykli nevšímat si, jak skutečně pracujeme.
Jaká rozhodnutí děláme automaticky.
Které nástroje používáme.
Kterým se vyhýbáme.
Následující příběhy nejsou seznamem služeb.
Jsou ukázkou toho, čeho si při práci všímám.
První příběh začíná obyčejným kolečkem.02 / 07
Příběh první
Kolečko na pizzu
Každý z nás má doma kolečko na pizzu.
Je rychlé.
Bylo navržené přesně pro ten jeden účel.
A stejně, když vytáhneme horkou pizzu z trouby, vezmeme první nůž, který leží na lince, uděláme tři řezy a hodíme ho do dřezu.
Nástroj, který člověk neinternalizuje, ve skutečnosti neexistuje.
Protože fyzicky existuje.
Je zaplacený.
Je nainstalovaný.
Je dokonale navržený.
Ale pokud se nestane součástí každodenního chování, jeho praktická hodnota je téměř nulová.
Nezajímá mě, co všechno umí.
Zajímá mě jediná věc.
Sáhne po něm člověk automaticky i za půl roku?
Pokud ne, pak je úplně jedno, co všechno umí.
Protože nejlepší nástroj není ten, který má nejvíc funkcí.
Je to ten, po kterém člověk sáhne, aniž by o tom přemýšlel.
Možná právě proto mají některé firmy systémy za miliony a jejich zaměstnanci stejně sahají po žlutých lepících papírcích.
03 / 07
Mezihra
Každodennost má jednu zvláštní vlastnost.
Některé věci jsou.
Nejsou skryté.
Jen už jsme si na ně zvykli.
04 / 07
Příběh druhý
Tiskárna
Mám rád okamžiky, kdy po třech dnech zjistím, že nejlepší změnou je přesunout tiskárnu o patro níž.
Ne proto, že jde o tiskárnu.
Protože mi připomínají, proč tuhle práci dělám.
Když přijdu do firmy, nezajímají mě programy, které používá.
Zajímají mě lidé.
Jak přemýšlejí. Jak spolu mluví. Jak vznikají rozhodnutí.
Proč si zaměstnanec zapisuje číslo na papír, přestože ho může zadat přímo do systému.
Proč jeden úkol prochází rukama čtyř lidí.
A proč se kvůli každému vytištěnému dokumentu chodí do jiného patra.
Každá jednotlivá drobnost zabere jen několik minut.
Nikdo kvůli ní nesvolá krizovou poradu.
A právě proto může ve firmě přežívat celé roky.
Někdy je správným řešením nový systém. Někdy automatizace. Někdy změna procesu.
A někdy stačí přenést tiskárnu.
Technologie přichází až potom.05 / 07
Jak začínám
Nejdřív si obléknu vestu.
Je zvláštní, kolik věcí člověk přestane vidět ve chvíli, kdy sedí v kanceláři.
Proto někdy raději začínám ve skladu.
Nebo ve výrobě.
Nebo na zákaznické podpoře.
Tam, kde práce opravdu vzniká.
První den se většinou nic neopravuje.
Jen se dívám.
Kdo za kým chodí.
Na co se čeká.
Kde si lidé pomáhají vlastním Excelem.
Kde vznikají fronty.
Kde někdo bez přemýšlení obejde systém, protože je to jednodušší.
To všechno jsou stopy.
Nejsou to chyby lidí.
Jsou to informace.
Moje práce nezačíná návrhem řešení.
Začíná tím, že se na chvíli stanu součástí prostředí, které se snažím pochopit.
Teprve potom má smysl přemýšlet, co změnit.
06 / 07
Co tedy vlastně dělám
Nehledám technologii, kterou bych mohl nasadit.
Hledám věc, která brání lidem pracovat přirozeně.
Někdy je ukrytá v systému.
Někdy v procesu, který vznikl před lety.
Někdy mezi dvěma lidmi, kteří stejné větě rozumějí každý trochu jinak.
A někdy leží celou dobu přímo před námi.
Nejdřív pozorování.
Potom otázka.
Teprve nakonec nástroj.
Pomáhám firmám a institucím takové věci uvidět.
07 / 07
Rozhovor
Možná spolu nikdy nebudeme pracovat.
Možná hledáte člověka, který přijde s hotovým řešením ještě předtím, než se začne ptát.
Možná už přesně víte, jaký systém chcete, a potřebujete jen někoho, kdo ho zavede.
V takovém případě pro vás pravděpodobně nejsem ten správný člověk.
Pokud ale máte pocit, že se ve vaší firmě něco zbytečně komplikuje, jen zatím nedokážete přesně říct co, možná bychom si měli promluvit.
Nemusíte mít připravené zadání.
Stačí přinést jednu věc, která vám poslední dobou připadá zvláštní.